|
|
|
lámati, -aju, -á, pozd. -ḿu, -ḿe ipf. k lomiti 1. co lámat, rozlamovat, lámáním rozdělovat na části eccl. co (chléb) rozlamovat při slavení eucharistie 2. co z čeho odlamovat, lámáním oddělovat; (rostlinu) trhat, utrhávat 3. co (kámen ap.) lámat, lámáním získávat, popř. zpracovávat fig. z čeho (bible) čerpat, vybírat (?) 4. muz. piesn lámati ve vícehlasé skladbě zpívat melismatickým (rozdělujícím) vyšším hlasem proti dlouhé notě spodního hlasu 5. co (vaz ap.) přelamovat, lámáním ničit 6. jur. kam násilně (lámáním) vnikat 7. co ničit, rušit; (brázdu) rozorávat 8. koho čím sužovat, utiskovat; („kolem“) mučit na kole lámáním údů; (o dně ap.) koho, co kde trápit, trýznit, působit pronikavou bolest 9. (o smrti) kým třást, lomcovat 10. čím (rukama) lomit něčím, vzpínat něco Sr. bořiti, hubiti, nalámati, rúbati Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024). 
lámati, -aju, -áš, novotv. -mu, -meš, impftiv., brechen. — Proč s’ mi ty lamal ščěpy? Jid. 93. Pak-li by (kto) lamal ovoce anebo víno Pr. pr. 259. lamagice roždie s stromóv Krist. 76a. — (Lamači) aby lamali kamenie Ol. 1. Par. 22, 2, lámati kamenie; kamenie, jenž lamy z skály Mill. 71a. — lamagyu sě kosti mé confringuntur ŽWittb. 41, 11, lamagy ŽKap. a ŽPod. tamt. — Ana ť (panna) smutným srdcem zdyše své ruce lamagicy Baw. 220, lámati ruce (při nářku). — Nemocného, jehož dna lamaſſe Krist. 43b, dna lámá Krist. 43b; snad j’mu dna lama uši Mast. 124. — Že mnú smrt silně lama Hod. 86b, smrt lámá. — Nádav činíte lidem a lamáte chudé HusPost. 93a, lámati chudé, utiskovati. — Aby potřasujíce dlúhých vlasuov přes ramena kadeře lamali ChelčPař. 191b. — (Žáci) lamagi piesně RokycEvJan. 513a, l. piesn, nápěv, srov. lámanie hlasóv. — Jest to těžké, vezmúce to přikázanie »nezabieš« tak je mleti a lamati sěm i tam, aby konečně ustavil skrze ňe svět ve krvi ChelčPař. 154a. (Kněžie) mnoho… hlavu lamagi na hřiechy lidské ChelčPost. 186b, lámati hlavu; (dětem) hlavy metlau nelámeme RešSir. 36b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lámati, -aju, -áš i -m’u, -meš ned. lámat; lámati chudé utiskovat; smrt mnú silně lámá jsem na smrt nemocen; lámati přikázanie sěm i tam překrucovat; hlavu lámají na hřiechy lidské uvažují o nich, trápí se nad nimi; lámati kadeře zvlňovat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lámati nedok. = činiti násilí, utiskovati; — l. piesn, nápěv = o zpěvu vícehlasém Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|