|
|
|
luh, -a/-u m. 1. les 2. háj, méně rozsáhlý n. méně hustý les 3. bibl. posvátný pohanský háj, háj, kde se konaly pohanské bohoslužby 4. bibl. místo pohanských bohoslužeb (zvl. umístěné v lese, v háji) 5. bibl. modla, zpodobení pohanského božstva (jako předmět uctívání) 6. řídký háj n. les s travnatým podrostem, lesní louka 7. luh, lužní louka, vlhká, mokrá až podmáčená louka 8. ojed. prohloubenina, jáma Dolož. též jako vl. jm. místní a pomístní Luh, Luhy. K 8: jen za lat. lacus v parafrázi textu o Danielovi v jámě lvové Sr. háj, les, lúka, modla, obraz 2, pasěka 3 Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
luh, -a, -u, masc., les, háj, lesní palouk; Wald, Hain, Waldwiese. Stsl. lągъ nemus, silva. — Když na ň (na divokého vepře) vyvrú láji někde w luzye nebo v háji AlxV. 1623. Tu sě stešťe čeledi jeho (Čechově); vece Čech: Ach běda jest skutka mého, že pro mě jste v téjto núzi a jsú pro mě vaši domové hustí luzy DalC. 2, v překl. stněm.: dicke weld. Nestanú luhowee non stabunt luci Pror. Isa. 27, 9; vzpomanú synové na luhy lucorum t. Jer. 17, 2. On rozptýlel modly na horách…, porubal luhy a zlámal hada měděného HusE. 1, 162. A netoliko telce (židé) měli za bohy, ale i jiné po horách, po luziech, pod dřievími všudy bohy dělali sobě ChelčPař. 165b. I zaběže ona (liška, v bajce) do luha, havránkovi by po syrci túha Baw. 56. — na luze totidem hortulanos Reg. I, 1229; lesuov, luhuov, stromuov… zsekánie VšehJir. 154. — lugoue luci Greg.; luh lucus Vít. 95a, Prešp. 553, SlovBrn. 172, MamA. 28, RVodň. ad 47a; w luzie in luco Ol. 2. Par. 15, 16, w luziech in saltibus t. 2. Par. 26, 4 ; w luze jeho in luco eius Kladr. 3. Reg. 15, 13; k luhom ad lucos Pernšt. Isa. 17, 8. — Merica, quod (sic) luh vulgo dicitur UrbE. 97 (merica = nemus, silva DC.). — Daniel w luhu mezi lvy neb v údolí modlitvu přitáhl, aby o pokrmu jeho bóh jměl péči Štít. ř. 131a, luh synon. k údolé (jáma lvová). — Insula, quæ Luh vocatur UrbE. 12, jm. místní; pratum penes insulam, dictam vulgariter luh t. 250. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
luh m. luh, les, háj, lesní palouk Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|