lakotný adj.
k lakota
1. lačný, chtivý, žádostivý
2. (o zvířeti) žravý, hltavý, nenasytný
3. (o člověku) nestřídmý, obžerný (kniž.), oddávající se nadměrnému jedení, popř. pití
4. (o jedení) nadměrný
Sr. hltavý, lačný, obžerný
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 11. 6. 2024).
lakotný, adj. z lakota, chtivý, mlsný, gierig, naschhaft. — lakotni toho tkysie, ješto j’ jim schovati dáno ŠtítOpat. 36a. Ač kto pro mdlobu sebe posíliti chce, dějí: lakotný jest AlbB. 1a. — Adv. -ně lakotně: ó člověče…, čemu tak rozkošně a lakotnie svého těla chováš? OpMus. 134b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lakotný adj. přejídající se, mlsný; chtivý, žádostivý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lakotný adj. = přejídající se, hltavý, chtivý, mlsný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.