lživý adj.
k lež
1. lživý, nepravdivý
2. falešný, nepravý
3. (o člověku) prolhaný; zpodst. lhář
4. (ve funkci gen.) lži
K 4: ojed. doklad z PasKal [v pekle] první oheň je oheň lživý, tj. ‚oheň, v kterém hoří lidé, kteří lživě zapřeli Krista‘, sr. lžový
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 10. 11. 2024).
lživý, adj. z lež, lügnerisch; stsl. lъživъ mendax. — Všeliký člověk lziwi mendax ŽKlem. 115, 11, lzzywy Ol. tamt.; lziwi synové člověčí mendaces ŽKlem. 61, 10, lzywy ŽVVittb. tamt. Člověk lzywy Alb. 23a. Llziwu řěčí NRada 2025. Ty všěcky (rady) we lzziwem úkladu biechu Kruml. 44b. — Adv. -vě lživě: což dobrý skutí živě, to zlý na sě potkna lſiuie, vezme to, ač nezaslúžil, jehož lepší bude n’úžil AlxB. 8, 41.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².