kľúčník, -a m.
k kľúč
1. klíčník, služebník pověřený opatrováním klíčů n. správou přístupu na nějaké místo; expr. (pejor.) špatný kněz
relig., též „kľúčník nebeský“, „kľúčník královstvie nebeského“, „najvyšší kľúčník“ sv. Petr
2. k čemu (pivu ap.) ap. služebník mající na starosti správu skladů a zásob
starší řeholník spravující kláštěrní zásoby a peníze
Sr. kľúčnicě
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
kľúčník, -a/-u m.
k kľúč
ozdobná schránka na klíč (?)
Ojed. doklad z RokLuk
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
kľúčník, -a, masc., klíčník, Schaffner. Když opata ze co pohonie (komorníci) právo, pohnati opata pirvého, přěvora jmenem druhého, probošta nebo klucznyka jmenem třetieho a řéci: »a veš konvent« Rožmb. 65. Někdy… kliczniczi neb komorníci to snědie, ješto by schovati měli ŠtítMus. 65a. (Sv. Petr) nebeského království klycznykem učiňen ML. 112b. — klucznik claviger BohFl. 712; klicznik claviger Prešp. 2068; ætherus claviger nebeſky klicznik… sv. Petr HymnA. 102a; — kliċnik od pivnice Baw. 52; klicznik celerarius m. cellarius Prešp. 973, klycznyk též Rozk. 1712, klýcznik též Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kľúčník m. kľúčnicě, -ě f. klíčník, klíčnice; správce, správkyně
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.