kázaný adj.
k kázati
1. slušný, zdrženlivý, mírný, ukázněný, zachovávající v chování míru
2. způsobný, spořádaný, (dobře) vychovaný
Sr. nekázaný, káznivý
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
kázaný, adj., způsobný, artig. — Krčmář vecě (ševcové): Bud kazana Hrad. 125b. To děťátko… kazane nravy mějieše DalC. 21. O téj královně jest mnú op(u)ščeno, což jest o ní v kroniku vloženo…, by mne kazany nekazan(ú) řěčiú nevinil t. 49. Muž kazani disciplinatus Lit. Sir. 40, 31, muž kazany Ol. Sir. 10, 28. — Dcery jich kazane compositæ ŽKlem. 143, 12, Ol. žalm 143, 12; ŽGloss. tamt.: lepe. — Adv. -ně kázaně: kak sě… mieti čstně a kak kazanye Alb. 73a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kázaný adj. ukázněný, způsobný, slušný; adv. kázaně (
srov. nekázaný)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kázaný adj. = zvedený, způsobný, slušný; — žena kázaná = žena dobré kázně, cudná
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.