kverk, -a m.
gverk, -a m.
k střhn. gewërke
mont. těžař, kdo těží horninu
Sr. těžař
Autor: Alena M. Černá
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024).
kverk v. gverk
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024).
kverk, -a, masc., nákladník v hornictví WintObr. 2, 386, těžíř; ze stněm. gewërke = Teilhaber an einem Bergwerk. — Pánuov kwerkow Hor Kuthen KolAO. 2a (1498, opis z poč. XVI st.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².