kutléř, -ě m.
sr. střhn. kuteler
jitrničník, řemeslník vyrábějící jitrnice
Dolož. též kutréř. Dolož. též jako vl. jm osobní
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
kutléř, -ě, masc., jitrničník, Wurstmacher; ze střhněm. kuteler fartor. — Je v příjm.: dictus Kutlerz TomZ. 1359 h 172, Václav kutlerz KolB. 6a (1494), kutlerz mlady t. 32b (1496).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².