krčma, -y f.
1. krčma, hospoda
2. zř. nástroj k drcení, dělení, roztloukání materiálu (?)
Dolož. též jako vl. jm. místní a osobní (m.). Sr. hospoda² 7, šenk, -a/-u. K 2: jen SlovOstřS a SlovKlem za lat. pila, sr. palicě 3, stúpa, trdlo
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
krčma, -y, fem., Schenke, Wirtshaus; stsl. krъčьma caupona, z kъrč-. — (Čechové) sliuby veliké činiechu, krczmy v svátek zapověděchu DalC. 43. W krrczmye ženu posazují ulíčenú Hrad. 99a. Pro krczmy bývají svády Štít. uč. 87a; aby lidé leželi w krczmach tamt. — krczma taberna Prešp. 1974, BohFl. 711.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².