krúžek, -žka/-žku m.
k kruh
1. drobný plochý předmět okrouhlého tvaru, kroužek n. kolečko
2. kroužek, menší kruh připevňovaný k nějakému předmětu a určený k jeho uchopení, provlečení něčím ap.
3. kroužek, článek, dílek (řetězu, brnění)
4. kroužek, šperk (náušnice ap.) kruhového tvaru
Dolož. též jako vl. jm. místní a pomístní
Sr. okrúžek, okružidlko, držadlo, prsten, úško
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
krúžek, -žka, -žku, masc., kroužek, Ringel; demin. z kruh. — kruzek zlatý circulus Ol. Prov. 11, 22; skrzě kruzzky slonové circulis eburneis Ol. Esth. 1, 6. kraużek circulus Lact. 80a. — Kroužek, Henkel: krużek ansa Lact. 13c; — hřeb…, hřebík…, leměz…, kruzek *ena Prešp. 1867 v kap. De domo, *crua Rozk. 2886, snad omylem m. ansa. — Nalezneš (v rybě) kruzzek zlata invenies staterem EvOl. Mat. 17, 26 (302a), překlad volný (στατήρ = židovský stříbrný peníz).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².