krmiti, -ḿu, -mí ipf.
sr. stsl. krъmiti a krmě
1. koho, co čím, v čem k čemu krmit, sytit; co (oheň) zásobovat palivem
2. koho, čeho živit někoho n. něco, starat se o něčí výživu
3. koho kojit, krmit mateřským mlékem; přen. pečovat o někoho, vychovávat někoho
4. co (prase) vykrmovat
5. co vyživovat
Sr. krmiti sě
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024).
krmiti, -ḿu, -míš, impftiv., krmiti, pěstovati, nähren, hegen, Pflegen; stsl. krъmiti alere, srov. krmě. — (Zlý král) káza dietě… čctně chovati a kyrmiecze ApD. c. Což svýma rukama vyděláše (Prokop), tiem sě krrmil i odieval Hrad. 16b. Aby kirmyl jě ut alat ŽWittb. 32, 19; krmiti ny budeš chlebem cibabis nos ŽKlem 79, 6; krmyty bude nutriet Pror. Isa. 7, 21. Jenž mě krmyl pascit (sic) Mus. Gen. 48, 15. Budeš sě krmyti epulaberis Ol. Deut. 16, 14; krmiesse sě neb hodováše slavně epulabatur Veleš. Aby ho (Abraham Lazara) krmil… a vlažil neb krmil HusPost. 113a. — Chovačka krmila syny své si foveat Koř. 1. Thess. 2, 7; krmy fomentat MamA. 23a, Anon. 3b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krmiti, -m’u, -míš ned. krmit, živit; pěstovat, vychovávat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.