končieř, -ě m.
k konec
dýka, končíř, bodná zbraň s tenkou,úzkou čepelí
Sr. končát
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
končieř, -ě, masc., dýka, krátký meč; prý z tur. χandžér, χančér, pol. chandziar, handziar a koncerz, koncyrz Mikl., v. Jag. Arch. 11, 109. — To byl králóv končieř Trist. 221, vedle toho tamt. o též věci: králóv meč. — konczierz pugio MamD. 299a, MamE. 309b, koncieṙ pugio MamV. — Srov. končát.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
končieř, -ě m. dýka; krátký meč
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
končieř m. = dýka, krátký meč
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.