komorní adj.
komorný adj.
k komora
1. (o dveřích) (ve funkci gen) místnosti („komory“ 1, n. 2)
2. (o sklepu) jsoucí „komorou“ 3, uzavíratelnou místností k uskladnění věcí
3. (o sluhovi) osobní, sloužící v „komoře“ 1
4. (o vozu) krytý, opatřený boudou, „komorou“ 5
5. (o poplatku) odváděný, určený úřadu spravujícímu majetek panovníka n. vysokého církevního hodnostáře („komoře“ 7)
6. (o majetku) jsoucí součástí soukromého majetku panovníka n. vysokého církevního hodnostáře („komorou“ 8)
7. (o zisku) plynoucí ze soukromého majetku panovníka n. vysokého církevního hodnostáře („komory“ 8)
8. (o písaři) pracující u úřadu spravujícího majetek panovníka („komory“ 7) n. u komorního soudu („komory“ 9)
9. jur. súd komorní komorní soud, „komora“ 9, soud vyřizující zvl. záležitosti týkající se zájmů panovníka
Sr. doživotný, komňatný, komornič, komorničský, komorníkový, plat holý s. v. plat, platný 1–3, podkomorní, podkomorský, špižierní
Autor: Martina Jamborová