|
|
|
koleno, -a/-e n. 1. koleno, kloub mezi stehnem a bércem na stará kolena ve stáří koho na koleno přivésti podrobit, podřídit někoho své vůli 2. čéška, kost v koleni 3. čí pokolení, rod 4. bibl. kolekt. jaké (všeliké ap.) veškeré lidstvo, (všichni) lidé 5. kolekt. jaké (pekelné, zemské ap.) tvorstvo, stvoření 6. příbuzenství, s určitou číslovkou stupeň příbuzenství Sr. ľud, národ, plémě, pokolenie Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024). 
koleno, -a, často novotv. -e, neutr., Knie; stsl. kolêno genu. — (O kostech) kolene i holene Sal. 789. Na dél stehna i kolene t. 795. O otoku kolene Rhas. 181. Až do kolenu Chir. 277a, do kolenú VelKal. 178; nad kolenma ChirB. 232b, přěd kolenma Krist. 35a; na kolenach in genibus Ol. Deut. 28, 35; koleno genu Prešp. 1210, BohFl. 428. — Na kolenu klekše ML. 33b, t.j. na kolenú. Petr pade k kolenoma Ježíšov(ý)ma ad genua Jesu Pernšt. Luk. 5, 8, k kolenoma Ježíšovýma Koř. tamt. Kolenye moji nemocně jsta genua mea ŽWittb. 108, 24, kolenye moji ŽKlem. tamt., Mus. tamt., koleṅie moji ŽGlossKlem. tamt., kolena má ŽKap. tamt. Kolen mdlých posilte genua Pror. Isa. 35, 3. — Abych na ſtara kolena byl muž cizie ženy Otc. 394b, na stará kolena. — Koleno příbuznosti, pokolení, Verwandtschaftsstufe. Na čtvrtém kolenu nemají se (lidé, manželství hledajíce) pojímati, ale jakž s které strany pátého dojdú, tak mohú Štít. uč. 38b. A těm kolenom móžeš srozuměti v onom dřevu (= stromu, rodokmenu) tam napřed, ješto ť jest napsáno (= nakresleno); toho dřeva kmen jest otec neb máti…, a prvnie větvie… jsú sobě vlastní děti toho otce neb té mateře…, a to jsú koleno prvé; na druhém větví jsú těch vlastních (t. prvních dětí) děti, ješto jsú sobě strýčeny neb ujčeny neb tetěny…, a to jsú na koleny druhém; a na třetím větví jsú oněch vlastních z prvého kolene vnúčata, a jsú sobě bratřie neb sestry z sstryčeňat… a na koleny třetiem; pak na čtvrtém větví jsú… oněch prvních vlastních z prvého kolene pravnúčata, a jsú sobě na čtvrtém koleny, a ti sebe nemohú manželsky pojímati…; ale onino na pátém větví jsú oněch prvních vlastních prapravnúčata, ti jsú již pátého kolene došli a mohú se spolu pojímati tamt. Z prvého kolene…, čtvrtého kolene…, kolene pátého t. 39a. Do čtvrtého kolene ad quarram generationem Ol. 4. Reg. 15, 12. Do druhého kolena HilarRožmb. 45a, do třetieho kolene t. 9b; v pátém koleni VelKal. 178. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|