kep, kpa/kpu m.
ženský pohlavní orgán, lůno; dolož. též fig.
Sr. vateň
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
kep, kpa, kpu, masc., vulva; pol. kiep, z kъpъ. — Poranil ji svým pyjem v jejie kep ODub. 18. Kteří kpem stráveni jste Dač. Prostopr. 11a. Vezmi kep zaječí, učiniž z ňeho prach LékB. 201b. kep cunnus Prešp. 1215, BohFl. 428. — Spílal Václavovi kpů a bláznů Wint Obr. 2, 820 (1574).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kep, kpa, kpu m. vulva, vagina
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.