kadidlný adj.
k kadidlo
1. (o vůni ap.) kadidlový, (ve funkci gen.) kadidla
2. (o nádobě ap.) určený na kadidlo n. k pálení kadidla
3. bibl. (o oběti) zápalný
Dolož. též kadilný, kadlný. Sr. kadidlový
Autor: Barbora Hanzová, Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
kadidlný, a z toho kadlný, adj. z kadidlo, Weihrauch-. — Oltář kadydlny thymiamatis Mus. Ex. 37, 25; kadydlne pušky thuribula Ol. 2. Par. 4, 22, kadidlne pušky thymiamateria MamA. 36a; vóně kadydlna odor thuris Ol. Cant. 4, 11; prachem kadidlnym Sal. 354; kadidlne věci thymiamata Ol. Ex. 25, 6, Kladr. tamt.; — stromové kadidlnij Háj. herb. 19a. — V obětech kadydlnych holocaustorum Ol. 1. Par. 23, 31, kadidlná obět, = zápalná; kadidlna obět holocaustum MamA. 24b. — Oltáře kadlne holocausti Mus. Ex. 30, 28, srov. kadlnicě m. kadidlnicě.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kadidlný (trojslab.), kadlný (dvojslab.) adj. kadidlový
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.