|
|
|
jěšutný adj. 1. (o jednání, vlastnosti) marný, prázdný, neužitečný, hodnotově vyprázdněný 2. (o jednání n. člověku) marný, prázdný, pomíjivý 3. (o jednání n. věci) hanebný, mrzký Dolož. též jěštitný (AlbRájA 28b) Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024). 
jěšutný, adj. z jěšut, marný, prázdný, eitel, leer; za -š- je někdy -šť-. — To vše činí člověka yeſytna Alb. 97b. geſſutni syni člověčí vani ŽWittb.61, 10, gieſiutni ŽKlem. tamt., geſſytny synové ŽPod. tamt. Jáz gieſſitny a tělestný humanior Ol. 3. Esdr. 8, 11 (překlad volný). Otpadnu… ot nepřátel mých gieſſiuten inanis ŽKlem. 7, 5. Nesedal sem v sňatku geſutnem in concilio vanitatis ŽWittb. 25, 4, zborem geſſytnym ŽPod. tamt. Bohaté opustil gieſſiutny inanes ŽKlem. Magnif. 53. Nasytil dušiu gieſiutnu inanem ŽKlem. 106, 9, duši geſſytnu ŽPod. tamt. Sirdce yeſſutno jest cor vanum ŽWittb. 5, 10, geſiutne ŽKlem. tamt., geẛitne ŽGlossKlem. tamt. Následovali sú geſſytnych věcí vanitates Lit. 4. Reg. 17, 15. Ot gyeſytneho mluvenie úst svých nemohú staviti Alb. 8b. Mnoho řěči prázdné a gyeſtytne (sic) t. 92b. Rěč gyeſutna gyeſutneho svědomie jest svědek Túl. 56a. Pro yeſſutnu chválu Pass. 384; aby gieſſytnu chválú lucerna jeho svatosti nepohasla t. 281; gyeſſytne chvály t. 451. A tak gieſſitna a marná chvála podštívá srdce ŠtítBud. 202. Jež vychodie (ze rtóv) mých, neučiním gieſſiutna non faciam irrita ŽKlem. 88, 35. (Dievka) gyeſſitneho zámysla Pass. 320. Nebo geſutna zdravie člověčie vana salus ŽWittb. 59, 13, m. jěšutné; geſſytnu radost Modl. 8a; nad geſſytnu věcí super re vana Mus. Deut. 5, 11. geſſitne vana MamA. 36b. Marní lidé dřéve přistúpie k gyeſtitnemu (sic) Alb. 30a. Myslili sú geſſytne inania ŽPod. 2, 1 ; mluvili sú geſſytne vanitates t. 37, 13. — Adv. -ně jěšutně: Však sě vše gyeſſyutnye děje, ač kto na kterú čest (sp)ěje, když co bóh komu nepřěje AlxV. 2283. yeſutnie sě zamucije člověk vane conturbatur ŽWittb. 38, 12; zajisté gieſſiutnye mútí sě všeliký člověk vane ŽKlem. tamt.; či-li gieſſiutnye ustavil si syny člověčie? vane t. 88, 48; geẛitnie ŽGloss. Klem. tamt. Kako jsú (tvoji předkové) na světě bydlili, dobřě-li či křivě…, múdřě-li či gyeſſitnye Pass. 385. Ktož gieſſiutnye boha vzývá Hrad. 95b. Ktož dává co svého marně nebo geſſitnye AlbB. 1b. geſſytnye činili vane egerunt Lit. 4. Reg. 17, 15. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jěšutný, jěšitný adj. marný, prázdný, nicotný, marnivý Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jěšutný, ješitný adj. = marný, prázdný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|