jěřěcí adj.
sr. jěřátko
pocházející z jehněte narozeného na jaře
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
jěřěcí, adj. z *jěřě, jeřátko. Vezmi jelení loj nebo gerzieczy Chir. 132a; vařiž to spolu přičině… lojě gyerzieczeo t. 275b; vařiž to spolu s gierzieczim lojem ChirB. 223b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².