jěř, -i f.
1. jař, obilí seté na jaře
2. jaro, roční období, kdy se seje jař
Sr. ozim, podletie, vesno
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
jěř, -i, fem., z jarь. — Jaro, Frühling. A také i v tom učinil buoh proměny, aby někdy byl delí den noci, někdy krací…, a tak opět gerz, léto, podzim, zima, ti zvláští časové čtyří, měnie postavu tohoto světa ŠtítBud. 36. Krása a moc květu skryta jest v kořenu zímě a teprv sě ukáže na gerz Štít. ř. 53a. Tam bývá dvoje žeň a ovoce dvoje, prvnie w gerz RokycEvJan. 634b. Floralia dicuntur florum tempora, gerz Lact. 70b. — Jarní obilí, Sommersaat. Jestliže by Bartoš gerzy co osel…, tu gierz zdvihnúti sobě má KolB. 177b (1500); má té dědiny užívati ku požitku svému, ozimí neb gerzy oseje t. 34a (1496). Až přijme i gierz i ozim accipiat temporaneum Lit. Jak. 5, 7 (překlad volný); ozim i gerż Háj. 168b. gerz *renicenta…, ozym brumen Prešp. 679 v kap. de semine, gyerz *renitenta Rozk. 1294.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jěř, -i f. jaro; jařina, jař
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jěř f. = jaro; jarní obilí
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.