jěsli, -í pl. f.
pozd. jěsle, -í pl. f.
ňesli, -í pl. f.
pozd. ňesle, -í pl. f.
jesle, žebřinové zařízení sloužící k zakládání píce pro dobytek
Dolož. též jako vl. jm. pomístní
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
jěsli, -í, plur. fem., jesle, Krippe; stsl. jasli praesepe, z pův. ēd-, zdlouženého z ed-, edere, a -tlь, v plur. -tli. Slabika první je někdy zdloužena; po předložkách bývá ň- m. j-, a analogií bývá tak i jindy. — Nebude hovado w gieſlech non erit armentum in praesepibus ŽWittb. Hab. 17, za to v ŽKlem. nejasné: nebude brawieti w gieſly. To přístřěšie gyeſly jmějieše ML. 46a. V plénky jeho (Maria Ježíše) obinula a položila w geſlech ChelčPost. 21b; jehož v nijeſly položili Štít. ř. 23b; dietě w geſlech ležieše ML. 46b. Sprostné geſly Ježíše chovaly jsú Pass. 60; gieſle hrubé Krist. 24b. Osel…, ješto sě hrstí sěnem nebo otavú dá k geſlem přilúditi Tkadl. 34a; k geſlem tělestné rozkoši HusPost. 61a. — gyeſly praesepe Vít. 93b; gyeſle praesepium Rozk. 2855, geſſle též BohFl. 633, nyeſle též Prešp. 1904; boží nieſſly Christi praesepe SekvE. 7a, w nieſſlech t. 12a; ot gieſlij Krist. 72b, k geslem Baw. 119, w geſlech Pass. 85.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jěsli, -i pl. f. jesle
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jěsli pl. f. = jesle
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.