jednoočec, -čcě m.
k jednooký
1. kdo má jen jedno oko
2. expr. (pejor.) kdo přijímá pod jednou
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
jednoočec, -čcě, masc., ein Einäugiger; z adj. jednooký. — gednooczecz monoculus SlovWiesb. 2a; gednowocżczy arimaspi Lact. 17c, arimaspi, homines unum oculum habentes t. 252a. — Přezdívka potupná těm, kdo přijímali pod jednou KorMan. 78b (2).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².