|
|
|
jahódka, -y f. k jahoda 1. drobný plod, bobulka, zvl. červené a tmavé barvy morská jahódka moruše, červený n. černý plod morušovníku podobný ostružině vinná jahódka hroznové zrnko zemská jahódka jahoda, plod jahodníku 2. zvl. v pl. rostlina s drobnými plody, zvl. červené a tmavé barvy medvězie jahódky, ostrožné jahódky jen v pl. rostlina s plody velmi tmavé až černé barvy, ostružiník morské jahódky jen v pl. morušovník, strom s červenými n. černými plody podobnými ostružině psie jahódky jen v pl. posed, popínavá rostlina s tmavými bobulemi umrlčie jahódky jen v pl. saturejka, „čubr“ 3. zvl. v pl. červeně zbarvená část pokožky, zvl. líčka V některých případech nelze přesně rozlišit, zda se jedná o označení plodu n. rostliny. K 3: Machek vykládá odlišně jako homonymum, sr. Etym. slov.² s. v. jahoda Dolož. též jako vl. jm. osobní m. Jahódka. Sr. jabléčko, jahodie, jahodina, jahodinie, jahodník Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
jahódka, -y, fem., demin. z jahoda. — Lisice, jenž iahodky přijímá Hug. 2; iahodka vína ChelčPost. 60a; vinné jahodky acinum Roh. 111b. Pět olivových yahodek Otc. 189a. Vezmi jahodky, jako ť slovú brusnice Chir. 235a. Psie yahodky RostlD. 86a, iahodky psí ApatFr. 72b. Umrlčie yahodky LékB. 238a. Ocsové (m. otcové) vaši jedli jsú yahodky plané uvam acerbam EvOl. 110a (Ezech. 18, 2). — Horní část tváře, gena: Jahodka gena est inferior pars oculorum, quo lacrimae descendunt Lact. 25b; líce jeho a yahodky svraskaly sě Brig. 35; yahodki tvú licí genae Lit. Cant. 4, 3; jako kuora jablka zrnatého, tak jahódky licí tvú HusE. 3, 75; yahodky lic mých genas meas Pernšt. Isa. 50, 6; yahodka gena Vít. 91b, Prešp. 1196, Rozk. 1956, BohFl. 390, Nom. 67a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jahódka f. jahůdka; bobule; horní část tváře, líce Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jahódka f. (zdrobnělé z jahoda) = jahůdka; líčko Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|