hřěbí, -ie m.
1. zašpičatělý kolík, kterým se něco upevňuje, hřeb, hřebík
2. jur. tyčka, hůlka užívaná k losování
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
hřěbí, -ie, masc., hřebík, Nagel; z gerbьjь, v. Hist. Mluv. I, 518. — Kterému by koni zajal (kovář), bych ten hrziebi zasě vyňal i vrazil mu v jeho nohu Hrad. 132b. By člověk ke kříži hrzebimi byl přibit Kruml. 54a. Nohy (Kristovy) hrziebymy k kříži připaty Hrad.41a Tehdy jeho (židé Ježíše) na kříž vzbichu, nohy hrziebymy probichu t. 89b. Izaiášě hrziebím provrtali Kruml. 52b. Andělé ponesú kříž, hrzyebye, kopie Modl. 63b. Ó sladcí hrzyeby Jezukrista! t. 64a. (Kristus) miesto ostroh měl jeden hrzyeby železný v nohách Kruml. 89a. Vezři na jeho hrzzebie železné t. 332b. Železnými hrziebymi Krist. 100b, železnými hrzebymy ML. 2b a 116b; každý hrziebí Ol. 2. Par. 3, 9; druhi hrziebi Ans. 1; tvými hrzyebymi Modl. 67b; hrzyebymy Kruml. 101a; hrziebí clavum Ol. Súdc. 4, 21, t. 4, 22, k hrziebí t. 5, 26; mimo hrzebye ML. 2b, po hrzyebych Modl. 55b. — Los, sors; stsl. žrêbij sors. Pak-li proti téj žalobě odpověd taká, že die: »ten kóň, jehož sě Mikeš u mne jal, ten sě je rodil na mém hnoji…, na tom mám pravějšie ľudi«, tehdy právo o to hrzieby…, ale voda neslušie Rožmb. 144, t. j. v případě udaném má býti rozhodnuto losem, nikoli očistou vody. Za vodu wyrczi hrziebye t. 70, t. j. místo očisty vodou mají vrci hřěbie, metati losy. Tehda hrzieby mezi svědky o léta t. 149, t. j. když je spor o to, kolik let žalobce byl držitelem věci, o kterou jde.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hřěbí, -ie m. hřebík; los: vrci hřěbie metat losy
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hřěbí m. = hřebík; — los
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.