hřib, -a/-u m.
Dolož. též jako řib a jako vl. jm. osobní
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
hřib, řib, -a, -u, masc., Schwamm, Pilz; pot. grzyb, rus. grib. — hrzib fungus Prešp. 831; hryzb též Rozk. 1532, Nom. 66b, BohFl. 345, MamA. 22b; rzib též RVodň. 50c. Chtěl bych (dáti) tři hrzyby a pól sýra Mast. 278. Naklad do ňeho (oleje)… hrzybuow Chir. 104b. — Příjm.: Mikeš hrzib Lún. ks. 1357. — Jm. místní: Hřyb Háj. 407b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².