háček, -čka/-čku m.
k hák
háček, malý hák, zahnutý nástroj k uchopení n. přitáhnutí něčeho
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. kľúč, udicě
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
háček, -čka, -čku, masc., demin. z hák. — haczkem najprvé chop jej (nehet) a táhni ven Rhas. 62.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².