hynúti, -nu, -ne ipf.
1. hynout, umírat; (o dnech) pomíjet
2. čím chřadnout, scházet
bibl. nad kým chřadnout, trápit se (při pohledu na někoho)
3. čím („nákladem“) trpět, mít škodu
Zpracováno na základě nečetných dokladů (část materiálu chybí)
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
hynúti, -nu, -neš, impftiv., verkommen, zu Grunde gehen; z gyb-, stsl. gybnąti perire. — hinul sem tabescebam ŽKlem. 138, 21, hynul sem ŽTruh. tamt. Tak biechu (Řekové) trudem hynuly, že biechu dlúho u moři pluli AlxV 593. Bláznivým úsilím hyneſs consumeris Ol. Ex. 18, 18, hyneſs consumeris MamA. 19a. Mój tyrh (trh) pro tě hyne Mast. 204. hyneme deficimus ŽKlem. 89, 9, Hinte hřiešníci deficiant t. 103, 35. Třasúce sě hynyechu peribant Ol. Sap. 17, 9. — Nemá v těch nákladiech (na tvrz, na hrad) sudí dvorský, ale kto jiný hinúti MC. XCII, hynúti v nákladiech, trpěti jimi.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².