hrázě, -ě f.
k hraditi
1. stavba mající za úkol ohrazovat a ochraňovat, ohrada, zeď
2. čeho (rybníka, řeky ap.) hráz, příčná n. podélná stavba přehrazující n. omezující vodní tok
3. kámen, mezník ap. vyznačující hranici
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
hrázě, -ě, fem., hráze, Lehmwand, Gartenmauer, Damm. — Stěnu hrazie parietem maceriae Koř. Efez. 2, 14. Mají od dvuoru svého plot nebo hrazy dělati KolB. 67a (1497); mají… dobře hrazy vyrovnati i udělati t. 72a (1497); zemi voziti k hrazy neb na hraz (u rybníka) tamt.; jakož jsú sobě mezi sebú hrazy přehradili, kterúž hrazy bude mieti dělati Václav Sanský t. 81a (1497); Pavel má hraz prostřední mezi těmi haltýři dělati KolČČ. 202b (1553); v zahradě hraz společně hraditi mají t. 404a (1573).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².