hrnúti, -nu, -ne ipf.
1. co (majetek ap.) k sobě hrnout, hrabivě si přivlastňovat
bibl. v hromadu hrnúti kupit
2. koho, co ke komu shromažďovat, přivádět
3. (o lidech) ke komu shromažďovat se, připojovat se
Sr. hrnúti sě
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
hrnúti, -nu, -neš, impftiv., hrnouti, schieben, scharren; z gъrtnąti, srov. stsl. ogrъnąti operire, amplecti, involvere, srb. grnuti iter. grtati zusammenscharren atd., dále hrst a Hist. Mluv. I, 62. — Bohatý k sobě zlato hrne RešSir. 108b hrnau jen do svého měšce t. 39a. — U významu subj. = hrnouti se, strömen, sieh drängen: kteříž koli to slyšiechu, se všěch stran k ňemu (sv. Prokopovi) běžie(chu), dary své j’mu obětujíce… hrrnyechu k ňemu nebožátka, právě jako k slepici kuřátka Hrad. 8b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrnúti, -nu, -neš ned. hrnout; shromažďovat; hrnout se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hrnúti nedok. = shromažďovati; — hrnouti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.