|
|
|
horkost¹, -i f. k horký¹ 1. horkost, horko, žár, parno 2. pára, výpar 3. roznícenost, rozvášněnost, zápal 4. čeho, v čem (lásce k Bohu, Kristu ap.) horoucnost, citová vroucnost 5. med. horkost, horečka 6. med. jaká, čeho ap. zánět, zvl. vyvolávající pocit horka, pálení ap., n. horečnaté onemocnění 7. horkokrevnost n. žlučovitost, převaha tělesných šťáv spojených se živly ohněm a vzduchem Sr. hořkost, oheň, parnost, pěnohorkost, rozniecenie, zahořěnie Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024). 
hořkost, -i f. též horkost², -i f. k hořký 1. (o vlastnosti) čeho hořkost, hořká chuť; též fig. 2. (o stavu mysli) hořkost, trpkost, sklíčenost Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
horkost, hořkost, -i, fem., Hitze: strany hork- a hořk- v. horký. — Kto by sě schoval přěd horkoſtiu jeho a calore eius ŽKlem. 18, 7, kto sě skryje ot horkoſti jeho ŽWittb. tamt., ot horkoſty ŽPod. tamt. Nad vozem (Dariovým) orlicě bě pov(ě)šena, jež bě chytřě vymyšlena, aby pod ňú horkozt stydla AlxH. 3, 10, aby pod ní horkoſt stydla AlxV. 1249. Ot horkoſty vše v niej (v Libyi) polí t. 2159. Tu jiej (vodě) horkoſty přibude t. 2211 a AlxVíd. tamt. Pec bieše pravým súšem dle horkoſty Kat. v. 2906, pro horkost, od horkosti. (Kolúch) w horkoſt ſlunecznu hledá chladu HusŠal. 53a, v horkosti slunečné. Hospodin (zemi) horkoſty ſlunecznu žha ardore Mus. Deut. 29, 23. horkoſt caliditas Prešp. 1392, calor Pror. Isa. 5, 24; horkoſt ohnyewu odorem ignis Ol. Súdc. 16, 9, překladalel rozuměl ardorem; w ſmylney horkoſty ROlB. 121a. — horzkoſt ardor MamF. 85a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hořkost, horkost, -i, fem., Bitterkeit; strany hořk- a hork- v. horký. — Ústa horzkoſty pylna amaritudine ŽWittb. 13, 3, t. 9, 7 (28), horzkoſty plná ŽPod. tamt., horzkoſt má přěhořká amaritudo ŽWittb. Ezech. 17. Kaká jde horzkoſt z ňeho (pepře) AlxV. 1096, hořkost opravou pozdější z horkost. Pro tak malú libóstku, jež mnohými horzkoſtmy jest otrúšena Štít. uč. 62b; vždy s’ byl se mnú, všecky mé libosti… horzzkoſti potrušujě Kruml. 263b. (Srdce) ani kaké horzkoſti hněvné pokáže Kruml. 135b. horzkoſt amaritudo Prešp. 1450; horſcoſti (sic) amaritudo HomOp. 154a. — w horzkoſti in maturitate ŽKlem. 118, 147, překladatel mátl si maturitas a amaritudo; vína horzkoſti vini meri t. 124, 9, matením podobným. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
horkost, -i f., horkoščě, -i pl. f., horko n. horkost; v horkosti v žáru, v zápalu ( v. též hořkost) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|