hončí adj.
k honec¹
1. (o zvířeti, zbroji ap.) určený k honu, lovu
2. (o korouhvi) nesený „honci“, vojáky v předvoji vojska, zvl. jízdou
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
hončí, adj. z honec: hončí korúhev Výb. 2, 1004 (XV stol.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
honcový, honcěvý, hončí adj. z honec: jízdní, jezdecký: hončí korúhev
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hončí adj. = honicí
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.