|
|
|
hon, -a/-u m. k honiti 1. po kom, proti komu, na koho, co hnání se, útok 2. na co (zvěř), jaký (zvířecí) hon, honba, lov honěním; jur. honební právo 3. průhon, pruh mezi poli (cesta) k prohánění dobytka z obce na pastvu 4. v pl. délková míra odpovídající ujití přibližně 125 dvojkroků (185 m) 5. v pl. čeho (pozemku, lesa ap.) plošná míra různé hodnoty, nejméně dvojnásobek „jutra“ (asi 0,6 ha až 2 ha) 6. hon, pozemek, zvl. obdělaný n. obdělání schopný Dolož. též jako vl. jm. osobní K 4: též za lat. passus, stadium; k 6: též za lat. ager. O měrovém vymezení v. A. Sedláček, O staročeských mírách a váhách 1923, zvl. s. 16–19, sr. též rejstřík s. 16–17 Sr. hnánie, hoňba, honček², honec², hoňenie, honicě, honitva, lov, lov́enie Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024). 
hon, -a, -u, masc., honění, Jagd: hon, zájem, praeda MamV. — Sing. instr. honem, vzatý za adverb.: honem impetu uno MamA. 25b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
*hon, plur. hony, -óv, masc., jistý kus cesty, stadium: hony = 125 kročejů Pr. měst. Jg.; Hony jest pět provazců vzdýlí, a bude w Honech dvě stě loket a deset loket Háj. 248a (loket pražský neb český = 3 pídi t. 247b). hony stadium Prešp. 665, Rozk. 1267, SlovBrn. 340, BohFl.269, Nom. 66a, stadium, quod hony vocatur UrbE. 93: tu nám nedali města dojeti viec než hony Lobk. 79a; asa hony neb puol druhých t. 15a; asa puol honuow proti městu t. 86b; asa dobraych puol honuow t. 123a; duo stadia dicta hony Sedl. kniha Lounská 1398, 11. oct.; (kostelík) od nás byl asa hony ſedmery neb oſmery Lobk. 27b; jěl jest jako snad (= asi) deſſatery hony Pulk. 83b; pól pátanádste běhových honow, to jest pól čtvrty vlaské míle Krist. 73b; za dvoje hony na šíř stagnum stadiorum duorum Mus. 2. Mach. 12, 16; honow pětmezcietma stadia Koř. Jan. 6, 19. — Kus pole, pole jisté velikosti, jitro, ein Feldstück, Ackerstück, Juchert, iugerum: hony iuger (sic) MamA. 25b, Anon. 4a; prodala… dwogie hony dědiny za 5½ kopy míš. KolB. 111a sobě na tý dědině vosíti v kterejch chce honech 25 záhonův pšenicí KolČČ. 410a (1566); odstaupil jest… pěti záhonóv dědiny své, we dwogich honech po 2½ záhonu t. 345a (1562); kaupil sobě… dvě kopy záhonův dědiny orné přes troge hony položené t. 391a (1565); záhony rolí orné… we dwogych honech vedlé rolí Jana Hurta s jedné a Buriana Čulíka z strany druhé KolJ. 29b (1602); tauž pak summu pojistili jsau jemu… dwogima hony rolí hořejšími, cožkoli v sobě záhonův držejí, nad auvozem ku Praze jedauce KolR. 107a (1618); v třetích týž rolí honech jest na týž mezi vsazený mezník KolA. 80a (1656). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hon, pl. hony, -óv m. jednotka míry (asi 125 kroků); pole jisté velikosti, jitro Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hon m. = běh; délka 125 kroků Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
Hon, -a, či Hoň, -ě, masc., jm. osobní; (civis) Hon Reg. I, 1202. Srov. Honě. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|