holubičí adj.
k holubicě
1. (o podobě, vzezření) holubičí, vlastní holubicím
2. (o části těla) holubičí, pocházející z holubice, vlastní holubicím
3. bibl. vlastní Duchu svatému
Sr. holubičný, holubový
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
holubičí, adj. z holubicě, Tauben-. — W holubyczyey pokořě Modl. 54a. (Duch sv.), jenž sě jest v uosobě holubiczíe ukázal HusŠal. 65b. — Peřie holubiczie postřiebřené pennae columbae deargentatae ŽWittb. 67, 14, doklad nejistý: holubiczie může býti nom. adj. -čie i gen. subst. -cě.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².