|
|
|
hodina, -y f. k hod 1. jaká („polednie“ ap.), čeho (děje ap.) konkrétní čas konání nějakého děje tu hodinu, v tu hodinu, v túž hodinu ap. ihned, okamžitě jednéj hodiny, v jednu hodinu ap. v jednom okamžiku, najednou, současně na všakú hodinu, každú hodinu ap. stále, pořád, ustavičně tři hodiny, na tři hodiny ap. třikrát ap. 2. jaká („nočnie“ ap.) časový úsek, doba, čas; („malá“ ap.) krátký časový úsek, chvíle poslednie hodina čí poslední hodinka, krátký časový úsek před smrtí někoho 3. hodina, jedna z dvanácti stejně dlouhých částí noci n. dne, jejichž doba se v průběhu roku mění podle délky noci a dne jaká „hodina na den“ denní hodina 4. hodina, jedna z čtyřiadvaceti částí dne hodina v orloji časový úsek odměřený měřidlem („orlojem“) 5. bibl. jedna ze čtyř částí doby noční hlídky 6. mont. jaká („horská“) jedna ze čtyř částí pracovního dne, směna, šichta 7. jaká („desátá“ ap.) konkrétní časový bod určený uplynutím nějakého počtu částí dne (tj. „hodin“ 3 n. 4) 8. hodiny, hodiny kněžské, hodiny kanovničské ap. hodinky, modlitby, které recitují n. zpívají kněží a příslušníci některých řádů ve stanovené hodiny jutrnie hodina ranní chvály; šestá hodina sexta; devátá hodina nona; nešpornie hodina nešpory; kompletnie hodina kompletář, závěrečná hodinka 9. čeho, čí, jaká, s inf., aby…náležitý čas k něčemu, vhodná doba, příhodný okamžik Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní Hodina. Sr. Friedrich, Chronologie 1934, s. 29–32. Sr. breviář, čas, doba, okamženie Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
hodina, -y, fem.; srov. hod. — Čas, část časová, chvíle, okamžik, Zeit, Zeitabschnitt, Augenblick; stsl. godina hora. Ješče máš dosti hodyny Hrad. 108b, dosti času. w hodynach časových per moras temporum Comest. 4a. Po maléj hodynye ML. 29b; v krátkéj hodynye t. 23a; u bryzkey hodynye tamt. Zdě mi sě v noční hodynu AlxV. 862. Chtěl bych (já, císař) na ciesařstvie vésti… ju (Kateřinu) v zajtřejší hodynu Kat. v. 1431. Ó příkrá hodyno těžkého dne! Štít. ř. 124a. Pro jeho (Břetislavovu) smrt by všiej zemi smutná hodyna DalC. 45. V chvíľu tak strastné hodyny AlxH. 5, 5. Již jest hodyna, abych sě vrátil iam tempus est Otc. 420a; hodyna j’ nám již ze sna vstáti Štít. ř. 66a. Každá věc jmá svú hodynu AlxV. 2371, má svůj určitý čas. Králová svú hodynŭ syna porodi JidDrk. 13. Obyklú žena hodynŭ porodi to klaté dietě Pil. d. Tehdy přijide čstná hodyna, králová porodi syna AlxV. 86. — Vrch toho hrdla v hodinu púštěnie semene dotýká těch náročkóv a jimi hýbá Sal. 782. K té (duši) spasitel náš ſ hodinu hotov jest přijíti Kruml. 35b. Jediný král w tu hodynu tam sě pryč obrátil bieše AlxV. 554. V ta doba nemyslte, co… mluviti, neb to vám w tu hodynu bohem bude dáno Krist. 50b. Zdieše sě jemu w tey hodynye, uzřě atd. AlxV. 735. Inhed tee hodinie (lok.) ROl. 249a. Ciesař inhed w ti hodiny sezva všecky najmúdřejšie rádce Kat. v. 208, v ty hodiny (plur., ve výraze adverb.). — Dvacátá čtvrtá část dne, Stunde. Čtyřicěti hodyn w orlogy ML. 120a, hodina v orloji n. orlojová (pro rozdíl od hodiny = chvíle); čtyřidcěti orloyowych hodyn Krist. 111a; v tu dobu diábel ve ň (v Lukrecia) vstúpil, trzi hodyni jím w orlogi lomozil Pass. 377; mají se v lázni mýti hodynu orloyowu List. Poř. 1443; třidceti orlowych (sic) hodin OpMus. 90a a t. 100b, m. orlojových. Punctus pich, hodyna hora Prešp. 41. Nepí potom asi za dwie hodynye Chir. 168a. W ty pata hodina… prohlásilo se Jeron. 97b (plur., ve výraze adverbiálním, s odchylkou ve flexi). — Když se řemeslo sejde, aby byla hodina sutá postavena před staršími WintObr. 2, 322 (z r. 1495, kdo by přišel pozdě, aby platil pokutu), hodina sutá, hodina na hodinách sypacích. — Jakž (purgmistr) do světnice radní vejde, hned hodinky sypací vobrátiti má, a ktož by do rady po zvoňení v tu hodinu vobrácenú nepřišel atd. KolČČ. 382b (1564), hodina obrácená, kterou ukazují hodiny sypací v jistou chvíli obrácené. — Hodiny, plur., modlitby kněžské na určité hodiny ustanovené, Stundengebet, horae canonicae. (Svatý Prokop) pěl hodyny nebo páteřě Hrad. 2a. (Král Václav) hodyny jako kněz řiekáše DalC. 95. (Kněží) mši slúží, hodiny a wigilgij říkají ChelčP. 138a. — Hodina = co je vhod, výhodné, slušné; srov. hoditi sě a hod, vhod. Milý synu, ne pro tělestnú hodinu, ale táhnúc k dóstojenství chci býti v tvém poslušenství Baw. 144 (odpovídá matka synovi, když jí radí, aby poslechla císaře a stala se jeho manželkou). Žádným nepohrzej, ale každému hodinu učiň Čtv. I, 17 (nápis), v orig. lat.: debitum honorem. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hodina f. čas, chvíle, okamžik, určitá doba; hodina; pracovní směna; ješče máš dosti hodiny dost času; pl. hodiny (kněžské) modlitby na určitou hodinu, hodinky; co se hodí, je slušné, vhodné Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hodina f. = co se hodí, štěstí; ustanovený čas; — pl. hodiny = hodinky (kněžské), modlitby ustanovené na určité hodiny Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|