hltati, -aju, -á ipf.
1. co (pokrm, nápoj ap.) hltat, rychle polykat
2. v obr. koho, co (majetek ap.) pohlcovat, brát
Dolož. též ve tvaru lhtati. Sr. hltiti
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
hltati (pův. 2slab.), lhtati, -aju, -áš, impftiv., schlucken, gierig verschlingen, fressen; srov. stsl. -glъtati, poglъtati deglutire. — (Pes) chtieše hltati onu vodu Baw. 43. Hřešie lakotní, když pro tu chut tak sebe zapomenú, že budú kvapně hltati ŠtítOp. 36a; lakotní hřešie, když přieliš kvapně hltagí ŠtítMus. 65a. Oheň hltagyczy devorans Ol. Deut. 9, 3, Mus. tamt. Země lhta bydlitele své devorat Lit. Num. 12, 33, země hlta bydlce své Mus. tamt., země lhta Ol. tamt.; lhtagij a požierají Hrub. 289b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².