|
|
|
heslo, -a n. 1. (jaké) jméno, pojmenování něčeho, někoho 2. nadpis, název 3. hodnost, titul, znak osobního postavení (sr. StčS s. v. „nápis“ 2) 4. heslo, vyjádření vůdčí myšlenky nějakého společenství ap. 5. ustálené vyjádření, úsloví ap. 6. heslo, smluvený poznávací výraz n. znamení; meton. bitva 7. znak, znamení; (někoho urozeného) erb; fig. rod 8. zvěst, zpráva Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024). 
heslo, -a, neutr.; pol. a mrus. hasło, rus. gaslo, původu nejasného. Ujednané slovo nebo znamení, po kterém strany se poznávají; jméno, slovo nebo znamení vůbec; způsob obřadní; pořekadlo, přísloví. Parole, Feldzeichen; Benennung, Abzeichen; Ritus; Spruch, Sprichwort. Kdy který význam se má rozuměti, nebývá v příkladech starých vždy jasno. — To ť (Credo) by každý křesťan měl uměti jako své heſlo, když by byl otázán, več věří, aby to vyznal řka: »Věřím v boha otce, všemohúcieho stvořitele nebe i země, a v Jezu Krista…« ŠtítMus. 88b. Nynie herci světa styděli by sě zapřieti svého v boji světském hesla, ale nestydie sě v boji duchovniem zapřieti svého boha HusE. 1, 108. Neb sú bojovali pro to drahé heslo Pís. Varn. 62. O to ť slušie pilně státi, aby (ty, králi) zvěděl chytré věci, a k tomu neznámé řěči a všech jiných zemí heſla NRada 1559. Já Albrecht ze Stermberga odjinud z Lukova, syn urozeného pána Ješkuov téhož heſla Arch. Třeb. H. 80 (ArchČ. I, 143), téhož jména rodového atd. Ona (Kateřina císaři) vece: »Znal-li s’ krále Kesta…? Ten ť mě dceru vzchoval sobě, z allexandrzie geſt me heſlo « Kat. v. 1270. Mnohý ť pohan heſlo ztratí a domov ť se nenavrátí Baw. 275 (slibuje obr Arnoštovi před bitvou). — Aby pro zachování lidí poddaných na zámcích a městech hesla z děl střílením a ohni… dávány byly, aby lidé k těm místóm, kudy by podlé hesla dávání se vyrozumělo etc. BrandlGloss. 61 (z pam. knih sněmovních), heslo = znamení. — I nazval jest heſlo ſwym gmenem titulum Ol. 2. Reg. 18, 18; ve Vulg. tamt.: Porro Absalom erexerat sibi, cum adhuc viveret, titulum; dixerat enim: Non habeo filium, et hoc erit monimentum nominis mei. Vocavitque titulum nomine suo; Br.: ſłaup; Bible 1857: znamení pamětné, heſlo titulum MamV. s. v. korúhev. Měšec, kterýžto obyčejným heſlem prak nazývají vocabulo EvOl. 44a. — heſlo ritus, osada parochia, honitva dioecesis Prešp. 974 v kap. de hominibus spiritualibus; heſſlo též SlovBrn. 19, heslo též Veleš. — Nedarmo ť jest heſlo starých lidí, ješto řiekají: črt črtu oka nevykline Tkadl. 39a, přísloví, pořekadlo. Staré jest přísloví, heslo, že všelijaké řemeslo nese svau bídu a psotu Lomn. Nauč. 67. — czlo heſlo (sic) commentum mendacii Mam A. 17b; nejasné. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
heslo n. ujednané znamení, slovo; rod, rodové jméno; erb: heslo ztratiti padnout v boji; přísloví, pořekadlo Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
heslo n. = úsloví, erb, jméno, pojmenování, titul; přísloví; — heslo ztratiti = padnouti v boji Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|