|
|
|
dřieti, dru, dře ipf. 1. co čím (ostrým ap.) dřít, odírat něco, poškozovat povrch něčeho něčím 2. koho čím (přikázaným ap.) odírat někoho, násilně brát někomu majetek ap. 3. koho, co trhat, rozervávat; co (otevřené ap.) rozdírat 4. co komu odkud rvát, vytrhávat 5. co s čeho dřít, odírat, násilně odstraňovat něco s povrchu něčeho 6. koho z čeho (majetku ap.) odírat někoho o něco, násilně brát někomu něco 7. co (drobného) rozdírat, drtit 8. koho dřít, trýznit Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024). 
dřieti, dru, dřeš, impftiv., dříti, odírati, schinden, schälen, bedrücken; z koř. der-. — dre excoriat MVerb. (Sedm bratří), jenž sú nechtěli svinieho masa jiesti… a radějše sú sě dali dřéti a po kusu řezati HusE. 1, 38, dali kůži se sebe dříti. Má strýna jest krúpy drzyela Mast. 421. Zapálí kněz na památku daru čést krupice dřene a oleje partem farris fracti Kladr. Levit. 2, 16, čiest krupicě drziene Ol. tamt.; krupicze drzena far fractum MamA. 23a, krupicze drzene fracti farris t. 23b, czeſt krupicze drzyene pars farris fracti t. 33a, krupicě drzyene Mus. tamt. Filistejščí drucze plen zbitých detrahentes spolia Lit. 1. Par. 10, 8, druce plen Ol. tamt. dru babu za pizdu MastDrk. 198. — Mnohý… zboden drſiel sedlo ostrohú AlxB. 5, 6, padal s koně. — Aby (pán svých poddaných) nedrzel proti pravdě chtě bohat býti Štít. uč. 84b, neodíral; (ti) lidem vládnú drucze je jako hovada ChelčP. 204b. — Rány od hřebóv probité sě drucz rozšířichu Krist. 100b, sě drucz ML. 116b (místa stejná), se rozdírajíc. — Jsú ť, ješto pósobie věci světské…, ješto však odtrhli sú a dru svá srdce od světa, ne pro svět to činiec, ale pro buoh ŠtítMus. 129b, odtrhují, odtahují. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dřieti, dru, dřeš ned. dřít, odírat; vykořisťovat; tisknout, tahat, odtahovat; odtrhovat, odvracet: drú svá srdce od světa; — dřieti sě rozdírat se, trhat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dřieti nedok. = dříti; — dřieti sě = trhati se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|