dřien, -a/-u m.
strom mající tvrdé dřevo, dřín n. hloh (?)
Též vl. jm. pomíst.
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 12. 5. 2024).
dřien, -a, -u, masc., dřín, Hartriegel: dryen *cornea RostlA.; drzie (sic) *pinux Prešp. 603 v kap. de plantis, snad m. dřien.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².