dřiemati, -ḿu, -ḿe, pozd. -aju, -á ipf.
dřímat, podřimovat, být v polospánku
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
dřiemati, -ḿu, -ḿeš, impftiv., dřímati, schlummern; psl. drêmati, z drēm. — Některého (z panošův) svój pán volá, an drzyemye leze pod kola AlxV. 2445, dřiemě, dřímaje. Oslík…, jehož trudieše hrozné břémě, dielem těžkým jde jako dřiemie Baw. 97. drziemala dušě má dormitavit ŽWittb. 118, 28, ŽKlem. tamt., drziemala ŽGloss. tamt., ŽPod. tamt.; nebude drziematy non dormitabit ŽWittb. 120, 4, ŽPod. tamt.; drzijemem i spíme Štít. ř. 96a; od písařóv drziemicich dormitantibus Lit. praef. in evang.; drziemam dormito Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².