dóvod, -a/-u m.
k dovoditi ipf., dovoditi pf.
1. důvod, příčina
2. důvod, argument
3. doložení, potvrzení, důkaz; též jur.
4. vysvětlení
5. tvrzení, názor, vývod, mínění
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
dóvod, -a, -u, masc., důvod, důkaz, čím se co dovodí n. dokazuje, Beweis; stsl. dovodъ argumentum. — Toho jest očitý dovod, že mnozí atd. HusPost. 148b; dóvod (tak v rkp.) jest na onom bohatci t. 39b. Ženy ukazují znamenie pýchy na zavitích…, jenž jsú znamenie pýchy a duowod srdce lehkého ChelčP. 20a; člověk pyšný neslíbí se bohu, a toho jest duowod na anjelu, kterýž pro pýchu ďáblem učińen jest tamt.; (apoštolé) nechtěli jsú takových v obcech trpěti, a toho duowod v Korintu na onom smilníku t. 42b. Slušie-li sě obrazóm modliti?… k dóvodu té otázky jest obyčej mezi křesťany uvedený HusE. 1, 69, k odůvodnění toho výkladu. Aby (ty) dóvěřil plně, že jiné jest věřiti v boha, jiné bohu, a jiné boha…, dóvod máš z řeči pána Jezu Krista HusE. 1, 9. (Žena Putif.) k duowodu dóvěřenie zadržený plášť ukázala in argumentum fidei Pr. Gen. 39, 16. — dowod argumentum MamA. 23b, RVodň. 53d, Veleš.; dowod ratio Sedl. z rkp. Drkol. ca. 1430–1450.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dóvod m. důvod, důkaz, odůvodnění
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dóvod m. = důvod, důkaz, odůvodnění
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.