dusiti, -šu, -sí ipf.
dolož. též dušiti, -šu, -ší ipf.
1. co (hrdlo) svírat; koho dusit, rdousit, škrtit
2. koho čím svírat, tísnit, trápit
3. co (slovo Boží ap.) dusit, tlumit, potlačovat
4. co (duši ap.) ničit, kazit
5. med. „být dušen“ trpět dušností, dýchavičností ap.
Sr. dáviti, hrdlovati, nadusiti, přidusiti, zadúšěti, zahrtúsiti
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 21. 5. 2024).
dusiti, -šu, -síš, sticken, würgen; z koř. dhu̯es-, odtud také dъch-, dech- atd. a duchъ, duša. — duſieẛe ho (sluha sluhu) HusPost. 180a, duſſieſſe suffocabat eum LekcB. 194b. Přizřěte k tomu, toto ť mě dietě velmi duſſy Pass. 311. Nevděčnost vše dobré duſſy NRada 323.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dusiti, -šu, -síš ned. dusit, rdousit, škrtit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dusiti nedok. = rdousiti, škrtiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.