|
|
|
domněnie, -ie n. k domnieti, domnieti sě 1. jaké (zvl. kladné n. záporné) mínění, úsudek o někom, o něčem, názor na někoho, na něco, (zvl. málo podložené) domněnka (domněnky), dohad(y); „podlé domněnie“, „vedlé domněnie“ při udání počtu podle odhadu; „domněnie jmieti“, „domněnie bráti“ do koho, do čeho, o kom ap. s větou obsah. ap. domnívat se 2. též „zlé domněnie“ čeho, o čem podezření z něčeho; zvl. ve spojení „(zlé) domněnie jmieti“ do koho, na koho, o kom ap., „v (zlém) domnění jmieti“, „v (zlé) domněnie vzieti“ koho domýšlet se na někoho něco, podezírat koho z něčeho; „býti v (zlém) domnění“ ot koho být podezírán někým; „jest domněnie“ na koho, o kom být v podezření, nebýt důvěryhodný 3. též „zlé domněnie“ spec. podezření na nevěru, žárlení; „domněnie jmieti“ žárlit 4. čeho (budoucího ap.) dohad(y), tušení, očekávání; bez domněnie nečekaně, náhle 5. čeho, čí, o kom zpráva, zvěst o něčem, o někom (sr. StčS s. v. „novina“ 5, „ozračenie“, „pověst“ 2) 6. čeho uvědomění si něčeho, upamatování se na něco 7. myšlení, smýšlení Sr. domnievanie, dómysl, mněnie Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
domněnie, -ie, neutr., Vermuthung, Meinung. Mym domniením třiedníci věrní jsú v cierkvi sv. viece než nynější prelátové platni HusPost. 32a; vedlé domnieníe babinského t. 67a. domnyenie opinio Prešp. 1289, domnyenye též Rozk. 2065; když uslyšíte války a domnyenye waleczne opiniones bellorum Lit. Mark. 13, 7; dwogych domnyeny duorum diversae putationes HusKázD. 99a. — Jemuž (člověku) bez domnyenye přijde zatracenie extemplo Ol. Prov. 6, 15, z nenadání. — Podezření, Verdacht. Jistě jim (pánům) neslušie, po takových zištiech (kupeckých) státi, neb to nepříslušie k tomu stavu, ješto má svú mysl ode všeho, jehož se které zlé domnyenye přidrží, odtáhnúti Štít. uč. 85a; kúzedlný neb zleho domnyenye suspiciosus MamA. 34b; lestným domnyenym falsa suspicione Ol. Num. 5, 14; domnienie cizoložstva Comest. 89a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
domněnie, -ie n. domněnka, mínění; podezření; bez domněnie neočekávaně, znenadání Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
domněnie n. = mínění, domněnka, tušení, dohad, podezření; — v domnění býti = býti podezřelý, nejistý Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|