dojiti, -ju, -jíš, impftiv.,
melken; stsl. doiti lactare. Abyste dogyly ut mulgeatis
Pror. Isa. 66, 11. (Egidius) ſveria doy
CisMnich. 97a t. j. zvěŕa dojí (v legendě
sv. Jiljí dojí laň), ſueria day (sic
m. dojí)
CisPr. 103b. (Kněží) kostel sobě zavěsili jako vymeno u krávy, aby skrze ňej vždy lid z jich statkuov dogili
ChelčP. 192a. Jako mléko dogils mě
ŽKlem. 154a. — Baba (čarodějnice) na stúpě tě leťala…, pak tě trlyczy dogylla
DivVítB. 40, trlici dojiti, v. trlicě.