dobrek, -brka m.
k dobrý
člověk žijící v blahobytu, mající hojnost všeho (?)
Sr. dobrok. – Jen u Klareta za lat. opulentus. – Tvořeno neústrojně. – Též vl. jm. osob.
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
dobrek, -brka, masc.,
mocný člověk, ein mächtiger Mensch; z
dobrъkъ, stpol. dobrek bellus Brückner
Glossy stpol. 312. — Zbožník adauctus, bohatec dis, dobrk opulentus
Prešp. 1137; nikoliv omyl
m. dobrák, jak vykládáno v
Prešp. Prus. 7. —
Jm. osobní: Dobrek conversus
NekrOstr.; srov. fem. Dobrka a
jm. místní
Dobrkov,
Dobrkovici.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².