cibule, -e f.
sr. střhn. zibolle
1. bot. cibule, rostlina pěstovaná pro podzemní zdužnatělou část užívanou jako pochutina n. lék, cibule kuchyňská (Allium cepa L.), zvl. její kulovitá, slupkou obalená zdužnatělá podzemní část
2. silná podzemní část některých rostlin, zvl. cibule n. kořen
3. pokrm z rozvařené cibule
4. rostlina výrazné chuti pěstovaná pro léčebné účinky n. jako koření, zvl. cizokrajná
hořká cibule bot. léčivá rostlina se žlutými plody nahořklé chuti připomínajícími cibuli, kolokvinta (Citrullus colocynthis L.)
konská cibule bot. rostlina s natí nasládlé chuti užívaná jako koření n. lék, kerblík třebule (Anthriscus cerefolium L.)
morská cibule bot. jedovatá rostlina tvořící podzemní cibuli, užívaná jako lék, mořská cibule (Urginea maritima L.)
Též vl. jm. osobní
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
cibule, -e, fem., Zwiebel; ze střhněm. zibolle, a toto z lat. caepa, cepa, cepula. — cybule ŠtítOp. 220; por, czybule ŠtítBud. 126; czybule i česnek cepae Ol. Num. 11, 5; cibule cepa Prešp. 704, czybule Rozk. 1338, BohFl. 295, Nom. 66b, RostlF. 11a; — leſna czibule squilla Mam A. 34b; czybule morſka squilla RostlD. 85b, t. 86a, t. 91b, czybule morzſka squilla RostlF. 12b, squilla s. scilla maritima Linn. Jg.; hořka cibule SlovA., czybule horzka *colloquincula RostlD. 90a, t. 68a; wlaſſka czybule cepa agrestis Synon.; czybule konſka cerifolium RostlD. 90a; — czibule cepulatum Prešp. 1697 (= cibulová omáčka DC), warzena czybule cepulatum BohFl. 506, warzena czibule též MamA. 18a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².