|
|
|
chyšě, -ě f. 1. obydlí, krytý ohrazený n. obezděný prostor určený k obývání n. k úkrytu; jen v sg. komora, jizba, pokoj; zvl. v pl. stavení (zvl. skromné), chýše, domek, chatrč 2. komora určená k vykonání tělesné potřeby, záchod Dolož. též vl. jm. místní Chyšě Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024). 
chyšě, -ě, fem.; stsl. chyža domus, tugurium, a také chyzъ, sln. hiža i hiša, srbch. hiža (Mikl. Etym. Wtb. 94), hižina, rus. chiža, pol. chyža a masc. chyž, hyž, slc. chyža; stč. chyš-, nikoli chyž-. Z germ., sthněm hûs, got. -hûs. — Sing. chyšě = jizba, pokoj: knieni (abatyše) když to uslyšě, vyrazi sě z své chyſſye DalC. 45, v překladě stněm.: vz er (ihrer) kammir; jako ženich, vychodě z chyſſe svéj de thalamo suo ŽPod. 18, 7, v ŽWittb. tamt.: z komnaty své; přěde dveřmi tvé chyſſie tabernaculi Ol. Súdc. 4, 20; svatéj Kateřiny w chiſſy chováchu pod straží silnú Kat. v. 1547; chiſſe thalamus Prešp. 1874 (thalamus, eynes riken manes kamer, caminata Diefb. Nov. Gloss.chyſſye též Rozk. 2901; chyṡ HusOrth. 181; — záchod: (Kochan) vzem oščiep pod chyſſyu jide, jě sě knězě Jaromíra střieci, když (Jaromír) sěde na potřěbnéj stolici, hanebně prokla nevinného DalC. 36, v překl. stněm.: vndir dy schiezstat. — Plur. chyšě gen. chyš = chatrč, domek, dům, Hütte, Haus. Když k nim (zlodějové k pěti bratřím) do chyš vnidú DalJ. 37 z Ješ., když v chyše vendú t. z rkp. L. Vzvěda zloděj tvoje chyſſie, příde k tobě v noci tišě Hrad. 131b; čie jsú toto chyſſie pusté? t. 129a; u mé chyſſie (pl. akk.) t. 140b. Až by sě obořily chyſſye Mast. 397. Jako sýc w chyſſiech in domicilio ŽWittb. 101, 7, w chiſech ŽGloss. tamt., w chyſſech ŽPod. tamt.; v ty chiſſie KatBrn. 69. — Jm. místní: Ctibor de Chis Reg. I, 1169, Odolen z chyſſ DalC. 47, Pulk. 104b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chyšě, -ě f. jizba, cela, světnice, pokoj; záchod; pl. chyšě (gen. chyš) chýše, chatrč, domek, dům Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chyšě f. = komnata, obydlí; pl. chyšě = chatrč, domek Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|