chvorý adj.
též chorý adj.
1. hubený, vyzáblý
2. slabý, nemohoucí
3. neduživý, nemocný
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024).
chvorý, chorý, adj., hubený, mager; ze sṷer-, srov. churavý. — Já sem chudý a chwory muž pauper et tenuis Kladr. 1. Reg. 18, 23, já sem chudý a chory muž Lit. tamt.; chwory tenuis MamD. 301. Člověk v těle chwory Otc. 88b. Uzřěv jeho (s. Lupa) král, an v těch dalekých vlastech strastně bydliv chwor sě vrátil Pass. 474. Jejie dřevnie krása bieše sě w chworu postavu proměnila t. 544, za to v Pass. z r. 1395, 544: w churawu. Jiných sedm (krav) vyhřěze velmi churowatych aliae septem (boves)… confectae macie Mus. Gen. 41, 3, za to v Leskov.: chworych, v Ol. churawych.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvorý, chorý adj. hubený; churavý, chorý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chvorý adj. = chorý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.