chrkati, -aju, -á ipf.
sr. chrknúti
1. čím (krví, „hnojem“) chrchlat něco, odkašlávat
2. čím (kloktadlem) kloktat
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024).
chrkati, -aju, -áš, impftiv.; z chrk-, onomatop. — Chrchlati, räuspern: ktož krví plijí a chrkagy Chir. 154a; ty (nemocné) máš chovati jakožto ty, ješto krví chrkagí Rhas. 131; chrkati screare SlovKlem. 23a, RVodň. 70d, ApatFr. 78b; — kloktati, gurgeln: vezma miezku kaviasovú a chrkayz jí často v hrdle Chir. 170b; (nemocný, co do úst vzal) ať chrka a zasě ať vypline ChirB. 188a; máš chrcaty debes gargarizare Arch. Třeboň. rkp. C no 6 f. 25.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².