chovačka, -y f.
k chovač
1. kojící žena
2. čí chůva, zvl. kojná; fig. čeho živitelka
Sr. dojka, chóva, krmička, nosička, pěstúna, pěstúnicě
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
chovačka, -y, fem., chůva, kojná, Kindeswärterin, Amme. — (Jozabet) skryla jest jeho s chowaċku jeho cum nutrice Kladr. 2. Par. 22, 11; propustili jsú ji (Rebekku) i chowacžku její nutricem eius Pr. Gen. 24, 59; Devora chowaczka Rebekky Comest. 42a; tu děťátku dobychu chowaczky Trist. 3; zavolal k sobě chowaczky s dietětem BarlB. 3; chowacka nutrix Koř. 1. Thess. 2, 7; běda těhotným a chowaczzkam v těch dnech praegnantibus et nutrientibus EvOl. 289a (Luk. 21, 23); dáváše jemu (Noemi dietěti) miesto chowaczky pokrm nutricis ac gerulae fungebatur officio Mus. Ruth. 4, 16, Ol. tamt., úřadu chowaczky a pěstúnky Comest. 127b. Chowaczka ať se zdrží od slaného masa a od sýra Sal. 215; siemě nehodí sě chowaczkám, neb… mléka umenšuje RVodň. 274a. — (Sv. Pavel) nazýval sě j’ chowaczku, ješto děti přidojije Štít. ř. 60a, ve smyslu přeneseném. Žalost jest chowaczka pokory, učedlnicě trpělivosti Kruml. 410a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chovačka f. chůva, kojná; pěstounka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chovačka f. = chůva, pěstounka, kojná
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.