chlapí adj.
k chlap
1. selský, venkovský
2. neurozený, prostý, nešlechtický
3. (o synovi ap.) „chlapův“ 3, (ve funkci gen.) „chlapa“ 3
4. chlapie dušě bot. rostlina užívaná v lékařství, zvl. šalvěj, řepík
Sr. dušě, chlapilý, chlapský, muží, neurozený
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
chlapí, adj. z chlap, selský, Bauern-. — Z chlapiecho (sic) řáda nikoli ijednoho v čest nevoli AlxV. 212. Jim (poslům) tak Přěmysl odpovědě, řka: Otka suchá jest znamenie mého chlapyeho urozenie…, mój rod z chlapyeho poroda dojde králového řáda… DalC. 6; řka to (Přěmysl) vsta z chlapyeho sboru, jěde do Libušina dvoru tamt.; páni za chlapie, syny své dcery dachu DalJ. 102 z rkp. Z. chlapie ruka Baw. 112. — chlapie dušě, rostlina toho jména, v. dušě.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chlapí adj. neurozený, selský, prostý; chlapí řád selský, poddanský stav
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chlapí adj. = selský; chlapí řád = selský stav
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.