|
|
|
chléb, chleba/chlebu m. 1. chléb, pečivo vyrobené z obilného těsta; též fig.; zvl. ve spojení „chléb a voda“ základní všednodenní potravina; „polední chléb“ v. StčS polední 1 2. bochník chleba 3. obživa, strava ; též fig. 4. hospodářství, statek s pozemky; „na svém chlebě jmieti“ ap. koho vydržovat někoho z vlastního majetku (sr. ESSČ s. v. „chlebiti“) 5. relig. zvl. ve spojení s „nebeský“, „z nebe“ ap. mana, pokrm, sesílaný Bohem izraelskému národu během jejich čtyřicetileté cesty pouští 6. relig. zvl. ve spojení s „živý“, „věčného života“ ap. eucharistický chléb proměněný v Tělo Páně, tj. Krista 7. přěsný chléb, přěsničí chléb, nekvašený chléb chléb pečený z nekvašeného těsta připravovaný Židy jako připomínka jejich odchodu z Egypta, „přěsnicě“ (sr. StčS s. v. „přěsničí“) 8. svinský chléb v. ESSČ svinský 9. chléb sv. Jana¹ rohovník obecný, rostlina s jedlými plody, používanými po rozemletí též jako náhrada mouky 10. chléb sv. Jana² plod rohovníku obecného, používaný po rozemletí též jako náhrada mouky 11. chléb sv. Jana³ rostlina s kulovitou až mírně zploštělou hlízou, zvl. brambořík Dolož. též jako vl. jm. osobní Chleb a místní Chleby. Ojed. se vyskytuje též skloňování se zachováním délky (k této podobě sr. GbHistMluvn 3/1, 66) Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
chléb, chleba, chléba, masc., Brod; stsl. chlêbъ panis. Z germ. hlaiba-, got. hlaifs, sthněm. hleib, leip Mikl. Etym. Wtb. a Uhlenb. — chleb náš veždajší ML. 84b. (Syn když) bielý chleb jedieše, o ržěném nerodieše Mast. 287. Přěsný chleb azyma BohFl. 287; chleb posvátný panis propositionis MamA. 31b; ſwyedczidlny chleb panis propositionis t. 33a. Když by sě boha báli, neměli by s nimi (kněží s lidem pyšným) chleba tělesného jiesti ChelčPar. 186a; chleba duhouneho HomOp. 153a. chleb nebeský panem coeli ŽWittb. 77, 24, ŽPod. tamt.; chleb živý Kunh. 149b. Jenž jědieše chleby mé panes ŽWittb. 40, 10; jenž jest jedl mé chléby HusPost 87a. Jemu nikte kúska chleba nepodal Krist. 80a. Chudé jeho nasyciu chlebow saturabo panibus ŽKlem. 131, 15. Otroci (otcovi) hojnějí chleeby a jáz hladem hynu mercenarii abundant panibus EvZimn. 24 (Luk. 15, 17). Neviděl sem… siemě jeho hledajě chleba quaerens panem ŽKlem 36, 25. Kde kupimy chleeby EvZimn. 29. Po chlebie sě usadili pro panibus ŽWittb. Ann. 5, po chlebe ŽGloss. tamt. — (Přěmysl a Smil) každý den z chleba slúžiesta DalC. 76, z chleba slúžti, za stravu. — Kteréhož (sirotka) při sobě chovaje na chlebie svém KolAO. 2b (1501), chovati koho na svém chlebe, na své stravě. — Číž kto chleb jí, toho vuoli činiti má LupPost. 36b. Slabými zuby tvrdý chléb hrejzti RešSir. 96a. Fatkáře, talířuov lízálky, daremné chleby t. 263a, darmochleby. Kdy s jednoho chleba mnoho póvodóv na póhón, komorníci právo jmajiú, vzieti jako by jeden póvod byl Rožmb. 10, jeden chléb, společný majetek (pozemkový). — chleb panis Prešp. 1697, BohF. 255; chléb (tak v rkp.) Ol. Ex. 16, 15; chleeb Hrub. 122b, chleeba t. 381b; chlijb KolČČ. 126a (1550). — Svinský chléb, rostlina toho jména: ſwinſky chleb cicer SlovA. a RostlF. 11a, ſwinſki chleb cicera RVodň. 37a, ſwynſky chleb centum capita RostlD. 67a, t. 90a; vezmi ſwinſky chleb Sal. 242; — svatého Jana chléb, rostlina toho jména: dřievie …, jako na ňem ſwateho Jana chleb roste Lobk. 83b; s. Jana chleb cyclamen RostlE. 11a, svatého Jana chlijb Háj. herb. 11a. — Příjm.: Chleb TomZ. 1406 n 113. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|